Aktuality

Kategorie

  • Náš klub
  • Muži
  • U16
  • U14
  • U12
  • U10
  • U8
  • Dívky
  • Old Boys
  • Bazar
  • U6
  • Ženy
  • U18

Rozhovor s Petrem Juříkem alias Žufanem

Určitě jste o něm už slyšeli, někteří ho dokonce znají osobně. Pro ty, kteří to štěstí zatím neměli, máme pro Vás zajímavý rozhovor. Rádi bych Vám jednou za čas představili nějakou zajímavou osobnost z našeho klubu, abyste i vy měli možnost poznat lidi, bez kterých by nebylo Zlínské rugby.

Ahoj Petře, všichni v okolí rugby ti neřeknou jinak než „žufan“ jaký je vlastně příběh té tvoji přezdívky?
Mně se říká asi od pěti let Jufa (Juřík jufík asi jsem ještě neuměl ř). No a trenéři v žákách slyšeli žufan, a už to bylo. Konkrétně to byl asi Kalif ( Laďa Doucha)

Zajímalo by mě jak a od koho ses poprvé dozvěděl o rugby, kdy jsi s tím začal a jaké byly tvé začátky?
O rugby ve Zlíně jsem se dozvěděl od kamarádů bří Pekáčků, se kterými jsem vyrůstal v jednom domě na jižních svazích ve Zlíně. Společně jsme prošli všemi mládežnickými kategoriemi ve Zlíně. Možná překvapím, když řeknu, že na 1. tréninku rugby jsem byl 10.4. 1984

Jaká byla tvoje sportovní kariéra v období kolem vojny, kde jsi hrál?
V 17 letech ještě jako junior jsem začal hrát za muže. Bylo to v sezoně 1991/92, tehdy se tady ještě hrála 1. liga. V sezoně 93/94 jsem si odskočil na povinnou vojenskou službu do VTJ Pardubice (hráno v Přelouči), kde jsem se potkal opět s Karlem Pekáčkem. Tam jsem přičichl k skoro “profi rugby“.

Kam směřovaly tvé kroky po vojně?
Po vojně jsem se vrátil do Zlína, kde jsem strávil celou svou kariéru. Ještě rok jsme hráli extraligu, poté jsme sestoupili na dlouhou dobu do 2. ligy a asi 15 let se nám ji nepodařilo vybojovat zpět.

Nemůžu se nezeptat na tvé největší sportovní úspěchy jako hráče.
Úspěchy- rugby je kolektivní sport, takže v žákovských kategoriích to bylo 2×2. místo,2×3. místo na přeboru republiky, kdy jsme vytvořili výbornou a úspěšnou partu, která potom tvořila jádro mužského týmu. V mužích byly úspěchy skromnější. 2× se nám podařilo vybojovat extraligu (alespoň na rok). V roce 2009 jsme vyhráli ligový pohár ve finále s Petrovicemi a myslím, že můžu zmínit i loňské vítězné finále ligy taktéž s Petrovicemi.

Rugby jako každý jiný sport dává a bere, co v tvém případě?
Rugby mně dalo spoustu zábavy a dobrých kamarádů, což je pro mě víc než kolektivní úspěchy. ,,Ale když se vyhrává, je to kurňa lepší."
Co mi rugby vzalo? Kromě nějakého tělesného opotřebování vlastně nic.

Přejděme k současnosti jak se v tobě zrodila myšlenka trénování?
Trénovat jsem začal někdy před 15 lety. Můj syn Denis byl v žákovské kategorii, tak jsem začal pomáhat s žáky. Tam se vytvořilo jádro dnešních mužů, se kterými jsem prošel většinu kategorií.

Je mi jasné, že se tvůj život není jen rugby. Co rád děláš mimo rugby?
Mimo rugby mezi mé koníčky patří další sporty jako kolo, tenis, dříve fotbal atd. Když je škaredě, tak se na sport kouknu v TV. Když je pěkně, tak zahrada, grilování, dobré jídlo a pití.


Na závěr poslední dotaz, jaká je tvá vize či plány ať už jde o sport nebo osobní život?
Žádné velké vize ani ambice nemám, ale mám přání, abysme hráli pěkné, koukatelné rugby. Ony ty úspěchy přijdou, ale v kolektivním sportu jsou ovlivněny různými faktory. Musí si to sednout.

Moc děkuji za tvůj čas
 

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace