Archiv článků

Tak se stalo, že nám na podzim přišlo sehrát 3 utkání protiVyškovu v řadě, a vždycky na vyškovské půdě. Na internetu jespousta videií o tom, jak silně emocioální rugby je. V tomposledním utkání jsme to zažili na vlastní kůži.

Někteří sice brblalli, že hrajeme 3x po sobě ve Vyškově, ale jáv tom viděl unikátní příležitost pozorovat tým "v laboratoríchpodmínkách" - stejný soupeř, stejné hřiště ... takže hoši,ukažte co ve Vás skutečně je. Někde jsem četl, že člověk by se přisebehodnocení něměl porovnávat s ostatními, ale jenom sám se sebou,měl by si všímat, jestli je stále stejný jako před rokem, aneboudělal nějaký pokrok. A tohle jsme přesně mohli udělat my.

Naše vyškovská série začala před 5 týdny odevzdaným výkonem akatastrofální prohrou 86:0. Týden na to jsme měli šanci na reparát.Kluci se hecli a ve druhém zápase se už tak lacino nedali - 59:0.Pak přišlo víkendové soustředění, po něm následoval víkend volna a6.11. jsme nastoupili k poslednímu utkání sezóny. Chyběli nám 3důležití hráči a tak jsme si museli vypůjčit 2 hráče z U12 a vzít ijednoho úplného ováčka. Moc slibně to nevypadalo. Náš cíl bylnedostat víc než 50 a skórovat. Věděl jsem, že led je tenký... 

A skutečně byl. Dalo moc práce udržet sehrané vyškováky na uzdě,ale dařilo se. Soupeři byli evidentně překvapeni, že tam pětkynepadají tak snado jako minule. Hra dopředu se nám moc nedařila, toje pravda, ale skládali jsme poctivě a vlny modro-bílo-červenýchútoků kluci srdnatě odráželi. Po slibném začátku nám však uteklkonec prvního poločasu a prohrávali jsme 27:0. Kluci balancovali nahranici smutku a vzteku. Mohli si vybrat, jestli to vzdají anebozabojují. Potěšili nás i všechny diváky. Vybrali si to druhé.Poslední poločas byl jeden z nejlepších, jaké předvedli ... začalise opravdu rvát o každý míč. Hecovali se navzájem a zdálo se, žepochopili, o co v tom ragby opravdu jde. Zdravě se naštvali avyburcovali se k pěkným individiduálním výkonům. Místy to na hřištipěkně jiskřilo a jednou se dokonce málem strhla rvačka. To jedobré, protože naši kluci pochopili, že respekt u protihráčů simusí zjednat sami. Přes obrovské vypětí a několik slibných šancí senám bohužel nepodařilo skórovat a druhý poločas skončil výsledkem20:0. Po zápase tekly dokonce i slzy, což je super, protože kdyžčlověka mrzí prohra, znamená žo, že touží po vítězství ... a to jeto, o co nám jde - vyhrát! Nad Vyškovem jsme sice nevyhráli, alekluci rozhodně tentokrát vyhráli nad vlastním strachem, leností apohodlností. A to je začátek cesty k vítězství. Nejdřív musímporazit sám sebe a pak budu porážet třeba i Vyškov ... cesta k tomuvítězství ale bude ještě dlážděná dřinou, odříkáním, potem, slzamia radostí z pohybu! Tak hurá dopředu.

Na konec sezóny děkujeme všem rodičům za vzornou podporu svýchdětí při tak náročném sportu! Jste báječní a ty vaše ratolestitaky!

Díky.

Rudolf