Archiv článků

Přináším opět miniseriálek, tentokrát o naší strastiplné cestěna zápasy RWC do Francie a některých zážitcích.

V den odjezdu v neděli 23.9.2007, jsme ještě nevědělijestli s námi nepojede dohazovač našeho tranzitního vozuPeťa Neubauer, jelikož poslední dva dny a dvě nocistrávil s našim členem týmu Mirou Ševčíkem.Naneštěstí si vše rozmyslel a s mírným zpožděním jsme vyrazilisměrem na Rozvadov. Řízení vozu se raději ujal náš prezidentPepa Iž, jelikož Mirovi v tutochvíli nikdo nevěřil. Cestou jsme se zastavili v Boru u Tachova na dobrouvečeři, to už jsem řídil já - Dozďa.

Po večeři jsme s hrůzou zjistili, že máme pichlé kolo. Poněkolika pokusech s naším heverem a z náměstí vytržených kostekjsme poprosili nějakého domorodce o zapůjčení lepšíhonářadí. Těchto organizačních věcí se chopil PepaMusil. Po výměně kola jsme rychle našli v městečkupneuservis s ochotným majitelem. Stařa tosamozřejmě hned chtěl svést celé na mě, ale jednalo se o steřelýventilek. Za chvíli nám nefungovali blinkry a zadní světlo, toovšem nebyla za celý výlet poslední závada na našem voze. PředKarlsruhe mě vystřídal StandaMrlík, který s autem dojel až pod Dijon. Poté nejtěžšího úseku, zkratky přesokresní cesty jsem se nad ránem chopil zase já,ovšem ve tmě a špatnou navigací jsme neodbočili přesně, tak jsemvolant předal navigátorovi Stařovi.

Hledali jsme nejkratší cestu naším vytýčeným směrem, řidič tozkusil na radu nového navigátora Miry přes menšícestičky, ovšem skončili jsme v městě Moulins, které jsme projeli asitřikrát tam i zpět než jsme našli ten správný výjezd. Na předměstíBordeaux do městečka Lormont jsme doraziliasi ve 12.30 hodin. Hotel Balladins, kde jsme mělibydlet byl ovšem zavřený (otevřeno měli až v 18 hodin) atak jsme jeli na obhlídku města, stadionu a první kaufy doCareffouru.

cenzor